Kamkoliv se dnes podíváme, alespoň tedy v našem vyspělém světě, všude narazíme na nějaké ty počítače. Kamkoliv se vrtneme, všude jsou tyto k nalezení, a zdá se, jako bychom bez nich my lidé už ani nemohli žít. Protože PC používají i úředníci, i podnikatelé, vrchnost stejně jako docela obyčejní lidé, prostě kdokoliv, kdo nás jenom napadne.
A není vlastně divu, že počítače nalezly tak široké uplatnění. S těmi se přece dá dělat tolik věcí, které by byly třeba v našem reálném světě naprosto nepředstavitelné! PC nám nabízí něco, co bychom prostě jinak museli postrádat, co by se nijak alternativně nahradit nedalo nebo by to byla mimořádně nepovedená náhražka.
Na počítačích se tak běžně pracuje, a to v četných oborech. Někde člověk řídí počítač, aby tento přístroj vykonával žádoucí činnost, někde už ale počítač pracuje i sám, bez přítomnosti lidské osoby, někde už počítače za lidi do značné míry dokonce i myslí. A není žádným tajemstvím, že už v sobě mají PC takové množství informací, že kdyby ožily, přechytračily by lidi na celé čáře. A pak by lidstvo obstálo snad už jedině díky tomu, že je v takových počítačích a na internetu i strašná spousta nepravd a lží, které by takovým automaticky pracujícím počítačům komplikovaly jejich existenci, na rozdíl od lidí schopných aspoň v těch nejzásadnějších otázkách rozeznat zlato od pozlátka a realitu od fikce.
Počítače by se tak mohly stát našimi vládci, pány tvorstva, kdyby byly živé. A je dobře, že živé nejsou. Protože už jenom jako neživá zařízení ovlivňují lidi často víc, než je to zdrávo, často jsou na nich lidé dokonce i závislí a bez nich ztracení. A což teprve kdyby byla tato technika schopná si nás zotročit!
K čemuž ale doufejme nikdy nedojde. Protože počítače mají ‚rozum‘, ale ne cit. A kdyby se staly vládci světa, kdo ví, za jak dlouho bychom my slabí lidé zmizeli v propadlišti dějin.