26.4.2010 Emoce do byznysu nepatří

E15, str. 8, Byznys;

Finanční úřady nezastírají, že krize mění pravidla hry a daňové kontroly budou stále častější. A známý pocit: „je nás moc, tak na mě nepřijdou“, jaksi ztrácí půdu pod nohama. Je zřejmé, že v případě daňové kontroly skutečně neplatí ono okřídlené, kdo šetří, má za tři. Například ušetřit za daňového poradce, který má zkušenosti a zná a hájí práva svých klientů, se totiž nevyplatí.

Na druhé straně si ale nebudeme nic zastírat: výše hodinové sazby daňového poradce připomíná údaj o rychlosti světla. Existuje ale poněkud netradiční obrana. Člověk zaplatí předem poměrně rozumnou částku za rok a má jistotu, že tým poradců, účetních a právních odborníků v případě daňové kontroly bude za ním stát. A v tuto chvíli už zadarmo.

Já jsem však u této formy služby narazil i na určitou skupinu osob, s jejichž uvažováním jsem předem nepočítal: například na odpor účetních. Nevím, možná je to nesmyslný strach, že externí firma je chce připravit o práci či o klienty. Přitom je to v nemalé míře výhoda právě i pro samotné účetní.

Proto se ptám, proč do všeho musíme zatvrzele rvát emoce a proč všechno musíme brát jako útok na sebe? Navíc, nezapomínáme náhodou na to, že právě emoce do byznysu rozhodně nepatří?